Statické deformity prstů se vyskytují často a v různých podobách, zpravidla jsou součástí komplexního postižení přednoží. Nejčastěji se vyvíjí deformita 2. prstu, ale deformovány mohou být všechny prsty s různým stupněm postižení. Je třeba odlišit vrozené deformity prstů, které jsou zpravidla symetrické a lze u nich zjistit familiární postižení. Z klinického hlediska můžeme rozlišit tři základní typy deformit prstů nohou:
 
- kladívkový prst
- drápový prst
- paličkový prst
 
U této základní ortopedické deformity není dosud plná názorová jednota v otázkách příčin vzniku, mechanismu vývoje, ani v terminologii. Souhrnně můžeme říci, že část získaných deformit vzniká převážně mechanickými vlivy, část jako kontraktury při dysbalanci dlouhých a krátkých svalů nohy, přitom se oba typy vlivů vzájemně kombinují.
 
Kladívkový prst (digitus hammatus) patří mezi časté deformity prstů dolních končetin, kdy se deformují klouby porušením rovnováhy mezi krátkými a dlouhými svaly nohy. Jsou to jakési „kladívka“. Postižení se objevuje se stoupajícím věkem a vzniká hlavně na 2. prstu stálým drážděním. Prst se postupně ohýbá, nelze ho narovnat a tlakem obuvi se na vrcholku prvního článku vytvoří hyperkeratóza, či bolestivé „kuří oko“.
 
Příčiny vzniku
Nejčastěji je kladívkový prst získanou vadou, která vzniká nošením nevhodné obuvi – krátké úzké obuvi, vysokých podpatků a poruchou stavby nožní klenby. Prsty jsou neustále skrčeny
a tlačí na ně vedlejší prsty. Postupně dochází  ke kontrakturám (smrštění) některých šlach a kloubních pouzder
a prsty se dostávají do pozice, kdy kloub mezi kostí nártní a prvním článkem prstu je ohnut nahoru, kloub mezi prvním a druhým článkem prstu dolů. Klouby jsou deformovány tak, že se dá hovořit o tzv. subluxaci, což je předstupeň vykloubení. Tlakem obuvi na tyto klouby dochází k tvorbě bolestivých otlaků a kuřích ok. Nejnáchylnější na vznik kladívkového prstu je 2. prst, především pokud je delší než palec, ale deformita může postihnout i ostatní prsty. Ve vyšších věkových skupinách také klesá nožní klenba kvůli degeneraci vazů a ochabnutí svalů, noha se jakoby prodlouží
a tím se relativně zkrátí šlachy, které pak stahují prsty do kladívkového postavení. K tvorbě kladívkových prstů přispívá i deformita zvaná vbočený palec (hallux valgus), kdy palec tlačí na 2. prst zboku. Kladívkový prst může být i vrozenou vadou, potom se vyskytuje na více prstech a na obou nohou zároveň. Může být též následkem neurologického onemocnění.
 
Příznaky
Hlavním příznakem kladívkového prstu je postupné krčení a deformování prstu, nelze ho narovnat a prst se začíná opírat o podložku bříškem. Prsty jsou výrazně skrčeny. Nad hlavičkou prvního článku prstu se vytváří tlakem obuvi bolestivé hyperkeratózy. Jedná se buď o povrchový mozol, nebo do hloubky zasahující kuří oko (clavus). Může prorůst až k nervu
a výsledkem je velká bolestivost nejen při nošení obuvi, ale například i při doteku přikrývky. Otlaky se mohou tvořit i na bříškách prstů či na plosce pod hlavičkami kostí nártních, které jsou najednou přetíženy. Pod otlaky vznikají tzv. burzy, což jsou váčky naplněné tekutinou, a v podstatě působí jako polštářky. Mohou se ovšem zanítit a působit další komplikace.
 
Diagnostika
Diagnóza kladívkového prstu je poměrně snadná, základem je klinické vyšetření a kladívkové prsty jsou patrné již na první pohled. Typická je pro kladívkové prsty flexe (ohnutí dolů) v mezičlánkovém kloubu a hyperextenze (ohnutí nahoru) v kloubu mezi kostí nártní a prvním článkem prstu. Při palpaci (vyšetření pohmatem) potom zjišťujeme nepohyblivost v daných kloubech a všimneme si také mozolů. Pokud je prst ohnutý již ve všech kloubech, jde o deformitu drápový prst. RDG nám může pomoci při pátrání po vrozených a degenerativních změnách kostí nohy.
 
Terapie
Konzervativní léčba - kladívkového prstu je pouze paliativní. Většinou se používá u pacientů, u kterých je kontraindikován operační zákrok. Oblíbené je přikládání plstěných či náplasťových kroužků nad vystouplé klouby jako prevence tvorby otlaků. Novinkou v léčbě deformit prstů jsou individuálně vyráběné silikonové korektory deformit, které se na několik hodin denně vkládají mezi prsty. Doporučuje se nosit obuv bez vysokých podpatků a obuv prostorná, nejlépe zdravotně nezávadná a s individuální stélkou.
Neoperativní léčba kladívkového prstu často stačí i u dětí, kdy se náplastí, nebo tejpem zafixuje zdeformovaný prst o prst sousední. Již vzniklé otlaky odstraňujeme pedikérským ošetřením, změkčujícími mastmi (např. mast salicylová) a speciálními náplastmi, které dostaneme v lékárnách, nebo podiatrických centrech.
Operační léčba - při neúspěchu konzervativní léčby se standardně provádí operační osteotomie. Jde
o jednoduchou ambulantní operaci, kdy se vytne otlak a zkrátí první článek prstu, kost se poté nastaví do přímé osy. Během operace se takto odstraní všechny kladívkové deformity.
 
Operací kladívkových prstů existuje celá řada, a to jak na kostech, tak měkkých tkáních. Obecně však platí, že úplná amputace prstu se nedělá. Došlo by ke zhoršení valgozity palce, ten by tlačil na další prst a stejná deformita se objeví zase. Operací k odstranění kladívkovitých deformit prstů byla popsána řada, Kelikian ve své monografii uvádí osm typů operací na měkkých tkáních a deset různých operací na kostech. Nejužívanějším operačním výkonem je resekce části proximálního článku, přitom resekce distální části je technicky jednodušší a současně se odstraní i bolestivá kalozita. Operace se provádí v lokální anestezii bez adrenalinu. Během jedné operace odstraníme všechny kladívkovité deformity.
 
zdroj: Použito materiálů z knihy ORTOPEDIE, str. 1151 - 1153, autor : Pavel Dungl a kol., GRADA Publishing, 2005 a www.lekari-online.cz